NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Minulé prapodivné dílko hácéčkového klonu thrashových Shaark jsem jim poslal zpátky, protože se mi prostě nelíbilo, ačkoli zvukově i instrumentálně bylo velmi kvalitní. Teď se možná hrůzou zatřesou všichni ortodoxní příznivci onoho „hártkóru“, který je tradičně politický a má pochopitelně silný sociální podtext. Urschullum totiž zplodili dílko, které je skutečně hravým a veselým HC, hraným ovšem s čiré radosti z hraní a pro zábavu. Uršulum se vás nebudou snažit o ničem přesvědčit. Graficky dotažený obal napůl vážně, napůl s nadhledem paroduje satanistické i gore klišé. Pentagram z prasečích půlek... Oki, to se mi líbí. Vnitřek obalu barvičkami maně připomene legendární obal Butchered At Birth... Břichatí pivní páprdové z Urschullum - v očích mnoha „pure HCmanů“ v současné době možná otroci establishmentu a fotři od rodin - na to totiž mají, haha..! Jejich muzika je šlapavá a oproti minulému dílku mi přijde podstatně ostřejší jak v riffech, tak celkovým zvukem z jejich domovského Shaarku (studia). Má to prostě koule! Ačkoli na druhou stranu někomu to může přijít vyčpělé a suché, protože Nivničtí nepřicházejí s ničím novým. Uřvaný HC s místy rapovým a zhusta až grindovým vokálem, s kořeny v thrashi a s občasnými překvapivými výlety od třeba takových M.O.D a Helmet přes Panteru až někam s S.O.D. a grindcoru... Fajn. Mně se to líbí. A když to pánové vesele uzavřou pravověrným exploitedovským tříakordovým punkem pod názvem „Ou shit“, cukají mi koutky a hopsám po pokoji až se mě maminka ptá kolik že je mi let!? A už od nich beru i takové blbosti jako třeba song „Semaforrrr“ nebo všeříkající „Fuckfuckneverdie666shitshitshitandbangbangbang...“ Protože to šlape a není v tom křeč. A aj toto tam nech, teď tam bude smích vole..! Nedělička... vegetíček!!!
8 / 10
Vydáno: 2002
Vydavatel: 99 Records
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.